Home Přihlásit se Registrace

Naše studie - detail

Zpět na výpis studií

Jméno díla: 

Uživatelské aspekty výkladového slovníku (zhodnocení předběžných výsledků). In Varia 8. Zborník materiálov z 8. kolokvia mladých jazykovedcov (Modra-Piesok 25.–27. 12. 1998). Bratislava: Slovenská jazykovedná spoločnosť pri SAV 1999, s. 181–185.

Autor: RANGELOVA, A. - TICHÁ, Z. - OPAVSKÁ, Z.

Uživatelské aspekty výkladového slovníku
(zhodnocení předběžných výsledků)

Albena Rangelova – Zdeňka Opavská – Zdeňka Tichá

Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha

V tomto příspěvku chceme navázat na předcházející informaci o grantu Sociolingvistické aspekty výkladového slovníku[1] (viz sb. Varia VII, 1998, s. 139–147). Cílem našeho projektu je empiricky podložený průzkum relací mezi sociálně podmíněnou typologií uživatelů, typy slovníků, rozsahem informací a způsobem jejich podání ve výkladovém slovníku současného jazyka. Jsme přesvědčeny, že pokud má výkladový slovník plnit úlohu (normativního) komplexního popisu slovní zásoby, měl by být zpracováván s ohledem na postoje a potřeby konkrétního uživatele v konkrétních společenských podmínkách.
Užitečnost analýzy vycházející z empirických dat potvrzují např. výsledky dotazníkové akce provedené v Polsku v letech 1985–1986 (Urban, 1990; Lubaś 1989), při níž se zjišťoval vztah uživatele slovníku k celému dílu, tj. co od něj a od jeho autorů uživatel očekává, jaký typ informace uživatel ve slovníku hledá[2] apod. Zkoumání uživatelských aspektů jednojazyčných výkladových slovníků, včetně aspektu metodologického, lze rovněž opřít o četné sociolingvistické průzkumy (zejm. pro anglické a německé slovníky) prováděné v západních zemích.
Srovnáme-li cíl a zaměření našeho výzkumného projektu s možnými přístupy k problematice uživatelských aspektů slovníku, jak je uvádí např. Hartmann ve svém článku Four Perspectives on Dictionary Use (viz Hartmann, 1987, s. 12), můžeme konstatovat, že se naše práce týká dvou ze čtyř jím uváděných aspektů: výzkumu specifických uživatelských skupin (typologie uživatelů)[3] a výzkumu kontextů užívání slovníků (typologie potřeb). Pokud jde o zbývající dva přístupy, které Hartmann uvádí, tj. o výzkum informačních kategorií prezentovaných ve slovnících (typologie slovníků) a výzkum strategie hledání ve slovnících („skills typology”), pak první bod je omezen už samotným zadáním úkolu (lze ovšem zjišťovat např. postavení výkladových slovníků vůči slovníkovým příručkám) a druhý je vyloučen pro svou časovou náročnost a finanční nákladnost (jde totiž o výzkumy na základě protokolů, vzájemných pozorování mezi uživateli apod.).
Předběžné úvahy o dotazníkovém průzkumu, který by byl zaměřen na celou populaci, ukázaly, že by to byl úkol velice náročný jak časově, tak finančně. Proto jsme se v našem výzkumu zaměřily na ty osoby, o kterých předpokládáme, že slovníky potřebují. Základním kritériem pro vymezení tohoto úseku populace je tedy profesní nebo zájmový vztah k češtině (především rodilých mluvčích). Pro náš průzkum se tak staly relevantní následující profesní okruhy: výuka mateřštiny (učitelé a studenti středních a vysokých škol), mediální sféra (novináři, publicisté, moderátoři aj.), nakladatelská sféra (redaktoři, spisovatelé, překladatelé aj.), vědecká sféra (badatelé prezentující své výsledky písemně). Zvláštní je zde postavení jazykovědy, kde může docházet k zužitkování lexikografického materiálu i pro další výzkum.
Tyto hypotézy byly potvrzeny předvýzkumem provedeným v dubnu – květnu 1998. Při něm jsme získaly dva soubory po 25 vyplněných dotaznících. První soubor byl tvořen profesně velmi úzce specializovanou skupinou respondentů, a to pracovníky Ústavu pro jazyk český. Druhý soubor zahrnoval mladé lidi ve věku do 30 let. Výraznou většinu tvořili studenti (18), dále zde byli 3 manuálně pracující (kadeřník, kuchař, nábytkář), 2 pedagogičtí pracovníci, 1 účetní a 1 osoba byla nezaměstnaná.
V našem příspěvku se soustředíme na analýzu odpovědí týkajících se čtyř okruhů otázek: 1. otázky zjišťující obecný vztah uživatele k výkladovému slovníku češtiny, popř. ke slovníkovým příručkám, 2. otázky zjišťující postoje uživatelů k různým aspektům struktury výkladového slovníku, 3. otázky zjišťující různá očekávání a preference uživatele slovníků, 4. otázky vyžadující samostatnou odpověď. Vzhledem k malému počtu dotazovaných (2 soubory po 25 jedincích, tj. celkem 50 osob) budeme uvádět výsledky nikoli procenty, ale poměrem.
1. Otázky zjišťující obecný vztah uživatele k výkladovému slovníku češtiny, popř. ke slovníkovým příručkám
Respondenti prvního souboru – tj. především lingvisté – při své profesi pochopitelně používají výkladové slovníky či slovníkové příručky, a tvoří tak skupinu pravidelných uživatelů výkladových slovníků češtiny. Práce se slovníkem baví výraznou většinu respondentů – 24 z 25, 1 neodpověděl. Ve výkladových slovnících češtiny si čte, třeba jen ze zvědavosti, 20 z 25 dotázaných. Téměř polovina respondentů – 11 z 25 – používá slovníky ve svém volném čase, při zábavě, např. při luštění křížovek.
Ve druhém souboru odpovědělo kladně na otázku, zda používá výkladové slovníky češtiny, popř. slovníkové příručky, 16 z 25 respondentů. U negativních odpovědí se objevovaly dva důvody: „při své práci slovníky nepotřebuji” a „vždy se někoho se zeptám”. Nicméně jen 2 osoby z 25 dotázaných se nikdy nepodívaly do výkladových slovníků či slovníkových příruček. Pokud jde o konkrétní publikace[4] – ve zcela výjimečném postavení jsou slovníky cizích slov – ty používá 20 z 25 dotázaných – a Pravidla českého pravopisu, která využívá 17 z 25 dotázaných. Slovník spisovné češtiny užívají 3 osoby a Slovník spisovného jazyka českého 2 z 25 dotázaných.
Ve druhém souboru se nikdo z 25 dotázaných nepovažuje za pravidelného uživatele výkladového slovníku, za občasné uživatele se označilo 7 osob, 17 za náhodné, 1 neodpověděl.
Na otázku, zda je baví práce se slovníkem, odpověděla ve druhém souboru kladně téměř polovina dotazovaných (12), záporně 9, 1 nedokázal posoudit a 3 neodpověděli. Ve slovnících si čtou, třeba jen ze zvědavosti, 2 osoby a 6 respondentů používá slovníky ve svém volném čase, při zábavě.
2. Otázky zjišťující postoje uživatelů k různým aspektům struktury výkladového slovníku
Jedna z položených otázek měla zjistit názory uživatelů na hnízdování jako jeden z organizačních principů heslového odstavce. U prvního souboru se názory na hnízdování rozdělily do dvou poměrně vyvážených skupin: pro hnízdování se vyslovilo 12 osob, samostatnému uvádění hesel by dalo přednost 11 dotázaných a 2 by se rozhodli podle typu a zaměření slovníku.
U druhého souboru výrazně převažuje volba druhé varianty, tj. uvádění hesel samostatně; pro tuto možnost se vyjádřilo 17 osob.
Další otázkou jsme se pokusily zjistit, jaké jsou představy respondentů o umístění výkladu u víceslovných pojmenování či frazémů. Respondenti měli označit, pod kterým slovem by hledali následující lexikální jednotky: bílá technika, dělat mrtvého brouka, praní špinavých peněz, na zelené louce. Obecně lze konstatovat, že u prvního i druhého souboru je názor většiny respondentů na to, pod kterým komponentem hledat uvedený lexém, shodný – je jím vždy substantivum (nikoli však substantivum verbální), a to bez ohledu na jeho umístění v sousloví či frazému: tj. většina dotázaných by bílou techniku hledala pod substantivem technika, dělat mrtvého brouka pod brouk, praní špinavých peněz pod peníze a na zelené louce pod louka.
3. Otázky zjišťující různá očekávání a preference uživatele slovníků
V tomto rámci se chceme zmínit o otázce zjišťující typ informace, který by uživatel ve slovníku uvítal. Respondentovi byl nabídnut výběr ze šesti výslovně uvedených typů informací[5] (s možností jejich kombinace a případného doplňování). V odpovědích na tuto otázku se výrazně projevila předem očekávaná diferenciace různých profesních skupin respondentů daná profesionalitou uživatele, jinými slovy jeho poučeností: nepoučeností. Proto jistě nepřekvapí, že se respondenti z prvního souboru zajímali více o obsah, zatímco respondenti ze souboru druhého kladli důraz především na grafickou úpravu usnadňující manipulaci se slovníkem. Např. 19 osob z prvního souboru by uvítalo podrobnější stylistickou informaci, zatímco z druhého souboru si totéž přálo pouze 6 osob. Naopak obrázky by preferovalo 9 osob z druhého souboru oproti 4 osobám z prvního souboru.
Dalším zajímavým uživatelským aspektem výkladového slovníku je jeho instruktivnost. Zajímalo nás tedy, jaké jsou názory uživatelů slovníku na preskripce typu „nevh.” (nevhodně) ve srovnání s popisem typu „zejména v běžné mluvě” (použily jsme výklad slova dovolenka ve významu ’dovolená’). Většina dotázaných (19 osob z prvního souboru a 16 osob ze souboru druhého) se shodla, že by dala přednost popisu užívání daného slova před jednoznačným doporučením.
4. Otázky vyžadující samostatnou odpověď
Profesně motivovaný rozdíl mezi oběma soubory, o kterém jsme se již zmínily v bodě 3, lze rovněž pozorovat v přístupu k tzv. otevřeným otázkám: tam, kde byla nabízena možnost volné odpovědi nebo doplnění jiných informací, byli aktivnější respondenti z prvního souboru.
Tato souvislost je zvláště markantní u náročnějších otázek, v nichž respondenti měli vyjádřit sami svůj názor, aniž by měli oporu ve škále možností či v citovaném příkladu, který by měli posoudit. Např. na otázku „Co Vám při hledání ve výkladových slovnících češtiny vadí nebo znesnadňuje práci?”[6] odpovědělo v prvním souboru 12 osob (neodpovědělo 13) a v druhém souboru odpovědělo 8 osob (neodpovědělo 17). V odpovědích respondenti často uváděli potíže s abecedou a obtíže spojené s hnízdováním. V  druhém souboru pak respondenti dále poukazovali na své problémy se zkratkami, ba i s hmotností a objemem slovníků. Bohužel jen 2 osoby (po jedné z každého souboru) odpověděly, že jim nic nevadí, ani jim práci neztěžuje.
Závěrem bychom chtěly podotknout, že díky vstřícnosti a upřímnosti respondentů předvýzkum svou úlohu splnil. Umožnil nám ověřit si srozumitelnost otázek uváděných v dotazníku, propracovat jejich konečné znění (včetně korekce některých zavádějících formulací či dvojznačností) a v některých případech i rozšířit dotazník o další otázky. V současné době probíhá sběr dat pro základní výzkum.

 

 

Literatura:

HARTMANN, R. R. K.: Four Perspectives on Dictionary Use: A Critical Review of Research Methods. In: The Dictionary and the Language Learner. Tübingen, Max Niemeyer Verlag 1987, s. 11–28.
HARTMANN, R. R. K.: Sociology of the Dictionary User: Hypotheses and Empirikal Studies. In: Wörterbücher / Dictionaries / Dictionnaires (An International Encyclopedia of Lexicography). Berlin - New York 1989, s. 102–111.
LUBAŚ, WL.: Źródła do slownika współczesnego języka polskiego (1. Źródla literackie). In: Wokół słownika wspólczesnego języka polskiego II. Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk–Lódź, Ossolineum 1989, s. 7–26.
RANGELOVA, A. – TICHÁ, Z. – OPAVSKÁ, Z.: Jednojazyčné slovníky při výuce mateřštiny (projekt dotazníkového průzkumu). In: Varia VII. Bratislava, SJS při SAV 1998, s. 139–147.
URBAN, K.: Wzorce językowe w opinii społecznej. Socjolingwistyka 10, 1991, s. 7–19.

 

[1]  Grant je řešen s podporou Grantové agentury AV ČR, r. č. A0061702.

[2] Průzkum byl zaměřen na nová slova, nové významy, informace o výslovnosti a pravopisu, dále na stylistickou charakteristiku, etymologii, frazeologii apod.

[3] Problém typologie uživatelů se v zahraničních pracích zpravidla řeší opozicemi typu: rodilý – nerodilý, poučený – nepoučený, profesní – laický, pravidelný – nahodilý (viz Hartmann, 1987, 1989). Jde však spíše o škály s množstvím stupňů a s různými kombinacemi.

[4] Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Co v slovnících nenajdete, slovníky cizích slov, slovníky frazeologie, slovníky synonym, Pravidla českého pravopisu, Dělení slov.

[5] Výslovné uvedení vzoru (např. u podstatných jmen), podrobnější stylistická doporučení, zvýraznění nových slov (např. těch, která se objevila po r. 1989), dělení slov, etymologie, obrázky.

[6] Z metodického hlediska lze tyto otázky považovat za nekorektní (neumožňují totiž jednoznačný vztah k jedinému posuzovanému objektu, a tím ani jednoznačnou odpověď). Přesto jsme je do dotazníku zařadily, neboť dovolují učinit závěry o všeobecné představě uživatelů o jazykových slovnících.

 

2005-2017 © Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.  |  Design © VR atelier  |  Programming © e-Assistance.cz
Webové hnízdo LEXIKO vzniklo v rámci výzkumného záměru AV0Z90610521 Vytvoření databáze lexikální zásoby českého jazyka počátku 21. století (2005–2011).
Verze: 1.9.28, poslední úprava: 26.01.2016